.: FAPDDMBR :.

Že nevíte co to znamená? Já vlastně také ne. Domnívám se, že je to: First Anual Prag Dirty Dozen Mountain Bike Ride – tak nějak…. Ve skutečnosti se prostě pár pomatených cizinců s hrstkou Čechů sešlo na Náměstí Jiřího z Poděbrad v jednom letním  dopoledni a vyrazili na turné po pražských hospodských zahrádkách.

Složení účastníků bylo mezinárodní. Já obdivoval třeba to, že jsme byli tři Adamové – každý z jiné země. Složení kol bylo odpovídající složení účastníků. Pel mel. Od čistokrevného sjezďáku po supermarketové kolo z půjčovny. To podle očekávání nevydrželo, ale to předbíhám.

Organizaci si vzal na svá bedra Mark a musím říci, že až na klasické zpoždění a závěr to měl docela vymakané. Ač Pražák jsem ocenil trasu, která se proplétala Prahou 3, 10, 4, 2, 5, 1, 6 místy kde jsem v životě nebyl a přitom jsem tudy jel mnohokrát třeba MHD nebo autem.

Jak už jsem psal asi z hodinovým zpožděním se přihnal Mark a rozdal všem plánek trasy. Nepoznal jsem z těch cyklostylovaných papírů nic. Jména hospod chyběla a Mark si je nepamatoval. Dostal jsem strach, že se při tom závodu ztratím. Zbytečně. Dostalo se nám varování, že pojedeme v plném městském provozu společně  a že máme jet velmi, velmi opatrně. Můj názor, že půjde trochu o bojovku z prvky orientačního závodu se rozplynul hned v prvních ulicích: Velehradská – Lucemburská – Baranova – Křišťanova – Jičínská.  Na Olšanském náměstí jsme přijeli jako hrozen školáků a téměř za ruce ve dvojicích ho překonali k Parukářce.  Tam poznal Adam se sjezdovým kolem, že volba stroje nebyla šťastná. Musel kolo převážně tlačit a my museli čekat. Konečně je tu a jedem!

Jeseniova – Hajského – Zelenky – Pražačka – tedy tak trochu vlastivědná odbočka na Vítkov. Pěkné místo s pěkným, neobvyklým výhledem na Prahu. Zpět na Pražačku ke Stadionu mládeže, kde je bazén (tedy koupaliště), což jsem vůbec netušil a kde byla naše první zastávka. U stadionu je příjemná zahrádka, obsluha slušná, ceny mírné. Co víc si přát. Musíme bohužel dál – do sedel!

Lokality Na Krejcárku, Na Balkáně, Pod Balkánem  jsme projížděli vlastně pěšinami a rumišti a zákoutími stvořenými jako pro vraždu. Cesta byla stále mírně do kopce a tak byla neustále přerušována čekáním na sjezdového nešťastníka. Druhá občestvovačka byla rozumně blízko. Na rohu Spojovací a U Kříženecké louky a jmenovala se Na Stráži. Krásnej pajzl. Bohužel bez zahrádky. Měli jsme veliké časové ztráty a tak vlastně ani nevadilo, že proběhlo jedno na stojáka a jelo se dál.

Skrz sídliště Jarov, Staré Strašnice, Strašnice na Skalku. Ze Skalky jsme nějakým pro mne záhadným způsobem zamířili do Hostivaře. Sjezdový Adam supěl a byl čím dál tím víc sinalý. V Hostivaři jsme překonávali koleje lávkou pro pěší se schody. To byla voda na jeho mlýn – jeho šťastných 15 metrů. Prvních a posledních. Schody jel pak ještě jeden týpek z kolem TREK – americká kvalita za 10 tisíc a kupodivu to přežil. Ostatní jsme pokorně naše oře opustili a snesli na bedrech. Hned u lávky je restaurace U milionu. Opět kvalita. Vedoucí zájezdu rozhodl, že zde bude oběd. A byl a to i přesto, že restaurace byla ten den vykradena. Na FPADDMBR a krimi! To jsou věci. Policii jsme bohužel neviděli v akci, protože se na ní přestože bylo už asi půl druhé, stále čekalo. Je zde zahrádka a tak doporučujeme pro odpočinkovou zastávku. Strava dobrá, pivo ucházející ceny opět mírné.

Následovala nejzelenější etapa na Jižní Město, úplně přesně na Chodov do ulice U dubu. Tam se nachází tenisový klub Jonathan. No z tolika lidí neměla slečna radost, pivo nám teda nalila, ale pak už se jako pakujte když z vás nic víc nekouká. Inu ténisti…..

Vrhli jsme se do krčského hvozdu – ten znám dokonale a tak jsem se dost divil, kudy to jedeme k tomu Václavovi. Byla to nejdrsnější část cesty. Proběhli tam i nějaké pády, protože to byly spíš než cesty necesty, zbytky schodů, kořeny atd. Pravý ráj pro sjezďáka. Ten nás zcela zdrcen opustil již u stanice Chodov odkud jel zdechnout domů a tak to nej pro něj, nezažil. Ale kolo měl fakt hezké…… Vzpomínáme. U krále Václava IV.  to vřelo. Inu sobota odpoledne, sluníčko, ptáčci, buřty, kotletky, pivko a jazz. Probíralo se jestli s námi bude pokračovat i ten Australan co má kolo  z půjčovny a má ze zadního kola dokonalou osmičku. Prostě to MTB nevydrželo ty kořeny. Posilněni jsme se odebrali ke strojům a špekulovali nad tou závadou. Vyřešila to hrubá síla. Prostě se to narovnalo tak aby se to vešlo do vidlice a můžeme frčet. Použití pouze přední brzdy při sjezdu je však handicap a tak jsme zase čekali, tentokrát na Austrálii.

Posléze jsme se snesli všichni šťastně na nábřeží a tam po jedné z mála opravdových cyklostezek v Praze pokračovali do další zastávky do restaurace Na dolejší. Tam se, když je hezky, sedí moc dobře. Stále odpadávali další a další bikeři, protože se začalo připožďovat. Slušní lidé myslí v tu dobu už na večeři. My zbylí se vydali vstříc dalším zážitkům. Překonali jsme řeku Vltavu po železničním mostě a pokračovali po nábřeží až k mostu Legií. Zde pravděpodobně ve Zborovské ulici jsme měli velice krátkou a intenzivní zastávku v nějakém baru. Cítil jsem se hodně unavený a věděl jsem, že nás čeká Petřín. U rozhledny byla krátká čekačka na opozdilce. Petřínský dokopec mě dostal. Nebo to bylo to pivo? Další kilometry byli pro mě dost zastřené. Tam někde po Petříně se mi to přestalo líbit. Mark kufroval a začalo se improvizovat. Objevená zahrádka byla přecpaná, obsluha byla nemožná a na kola jsme neviděli. Navíc se začalo smrákat, ochlazovat a s ubývajícím počtem jezdců jsem byl stále více nucen komunikovat v angličtině což mi vůbec nejde.

Odněkud z od Hradčan z té nic moc zahrádky, kde teda nevím jaké točí pivo, jsme se přesunuli na Letnou. Opět hledání hospody. V ulici Milady Horákové je nějaká pizzeria. Velitel rozhodl o večeři. Bylo na čase. Čas 21:00 už vyžaduje nějaký gáblík. Přestože do konce FAPDDMBRidu zbývali už jen dvě nebo tři zastávky, vzdal jsem tak jako mnozí přede mnou. Šlápnul jsem do pedálů a vlastně po trase magistrály jsem se dostal na Pankrác kde jsem se napojil na „svoji“ cestu, kterou dojíždím do práce. Asi v půl jedenácté jsem byl doma. Pln všeho. Hlavně jídla, pití rovněž však zážitků postřehů a zkušeností. Ty můžeme získat na takových a podobných vyjížďkách jako je FAPDDMBR. Docela se těším na druhý ročník a doufám, že se někdo kdo by chtěl poznat Prahu očima cizinců, přidá. Je úplně jiná a přitom tak dobře známá. Pojedete?