.: FRITZ :.

 .: Proč Fritz?  

Fritz je pracovní název naší Toničky. Její biologická pouť tímhle světem začala totiž v bývalé NDR na naší dovolené. Pokud byla v břiše, byl náš potomek prostě Fritz. A to i po tom co jsme věděli, že to bude holka. Znělo to divně mluvit o ní jako o něm. Trochu jsem se bál, že to bude ta dvojaká bytost. Nestalo se a je to holka jako lusk.

Dnes je tomu právě týden co se na svět vyklubala Tonička. 19.6.2004 ve 2:41 to bylo dokonáno.

Všemu předcházel večer ve znamení fotbalu. Tedy to nastávající maminka Míla komentovala probíhající zápasy ME ve fotbale. Po vysilujícím sledování televize nastala večerní hygiena, která je vždycky dlouhá (a co až je budu mít doma dvě …) a pak do hajan. „Jé, ze mě teče krev“, pronesla udiveně Míla. Chvíli jsme diskutovali jestli to je nebo není krev, protože mě se nezdálo a Míla nevěděla. Když se Míla znovu sprchovala už bylo vše jasné.

Zavolala panu doktorovi Chlebečkovi. Domluva zněla - do porodnice, tam si nás prohlédnou a uvidíme.

Čas 22:50. Zachovej klid, říkal jsem si. Pro auto jsem stejně běžel. Míla se vypravila, taška už byla sbalená. Ještě poslední kontrola, zhasnout, zamknout a jedem.  Vzhledem k pokročilé hodině byl provoz minimální. Stejně se to vleklo, protože nás chytla „červená vlna“. Kam jsme přijeli na světla, tam svítila červená.

Zvolili jsme porodnici Neratovice. První důvod byl pan doktor Chlebeček, kterému Míla důvěřovala a druhý byly reference na porodnici, které byly vesměs kladné. V posledních týdnech před termínem jsem sledoval dopravní situaci v Praze a na výpadovce na Teplice, protože bydlíme na opačném konci Prahy.  Pokud by to na Mílu přišlo ve všední den chtělo by to asi sanitku. Rychlý průjezd Prahou je pro „civilistu“ nemožný.

Do Neratovic trefí každý. Přesto vřele doporučuji si trasu najet v klidu předem. Když se jede naostro není čas hledat kudy. Na internetových stránkách neratovické nemocnice je popsaná cesta, podle mě však není ideální. Důležité je trefit výpadovku na Teplice, na exitu 1 odbočit na Mělník (silnice č. 9) Je to o fous delší než přes Březiněves, je to ale o moc lepší cesta bez výmolů a zbytečných zákrut. Do Neratovic doporučuji odbočit až v obci Biškovice, pak stále po hlavní až k přejezdu. Za přejezdem doleva a po ulici se zámkové dlažby na její konec a první doprava. Pozor je to jednosměrka. Je nutné objet blok garáží a už jsme tam.

Doba jízdy 32  min. Na WEBu je doba jízdy cca 20 minut. Nevím, musel by člověk letět asi opravdu hodně nízko, aby to bylo reálné.

V porodnici jsme se museli nejprve zaregistrovat  na recepci. Bylo to složitější než v hotelu. Povedlo se. Výtahem do 4. Aha – zapomněl jsem si přezůvky. Ujala se nás paní Věrka – porodní asistentka. Nejdříve pár informačních otázek a na monitor. Asi po 40 min. přišla paní doktorka. Další „výslech“. Pak praskla Míle plodová voda. Vše se odehrávalo jaksi rychleji, než byl původní odhad. Paní Věrka s námi jako s prvotatínkem a prvomaminkou  měla obrovskou trpělivost. Snažil jsem se trochu pomoct, ale spíš jsem se motal a Míla s kontrakcemi co tři minuty potřebovala hlavně někoho kdo jí dodá klid a jistotu že je vše pod kontrolou a v pořádku. Tou osobou byla Věrka. Následovala zrychlená příprava na porod – klystýrek, převlečení do košile a usednutí na stůl. Kde je ten pan doktor, aby to stihl…… Kontrolní telefonát ukázal, že se již řítí na sál.

Čas asi tak  2:25:13. Doktor Chlebeček  přichází na sál s rozesmátou tváří. Září z něj také jistota a optimizmus. Po lehké konverzaci přerušované Mílou a jejími projevy při kontrakcích se posouváme do poslední fáze. Jsem tázán zda chci stříhat pupečník. Nechci, jednak neumím vůbec stříhat a jednak jsem dost hin ze všeho takže bych si možná ustřihl prst nebo tak něco. Se slovy, že to přenechám odborníkům s díky odmítám a přesouvám se k hlavě rodičky. „Tak Mílo ještě dvě, tři kontrakce a máme to“. Má to háček. Míla neumí tlačit na správném místě. Přichází další paní doktorka co se stará o novorozence a sestřička. Pan doktor slibuje brzký konec, ale Míla musí tlačit. „Vidím, že tlačíte do obličeje a ne dole“. Věrka chytá tváře Míli a z blízka jí důrazně vysvětluje co má dělat. Trochu se daří. Míla dostává nějakou povzbuzující látku pro vyvolání silnějších kontrakcí. Pan doktor vyhrožuje, že použije kleště. To evidentně zabírá. Nádech a tlačit. Ještě, přidechnout – hlavu na prsa. Musí ven. Tlačit, tlačit…… No a je to. Čas 2:41.

Sestřička s paní doktorkou nečekají a berou Toničku hned do parády. Ale pozor! Je tam ten pupečník. Šmik a je to. Odsát vodu z nosu z plic a Tonička se prvně nadechla. Míla ji dostává na břicho a k prsu. Náhle si vzpomínám – toč ty blbe. Spěchám pro kameru. Právě včas. Toničku berou do inkubátoru. Na sále se čeká na placentu. To už je hračka. 

Začíná mi docházet co se právě stalo. Narodila se nám dcera! Je nádherná! Spěchám ještě pro foťák a fotím a točím a fotím a kochám se. V sesterně panuje dobrá nálada z dobře proběhnuvšího porodu. Je opravdu v pořádku, je v inkubátoru nebrečí a vypadá to, že si užívá toho že si může natáhnout nohy a ruce. Je jí dobře a to je dobře.

Vracím se k Míle. Je úplně vyčerpaná a taky šťastná. Čeká jí ještě šití. Častuje pana doktora slušnou vyřídilkou a ten se jen směje a taky to vrací. Pak už je vše hotovo. Uklízí se sál. Smím zůstat do rána. Míla má kapačku, zhasíná se a máme, hlavně Míla odpočívat. Spí. To já nemůžu. Chvíli sedím u Míli a chvíli se chodím koukat na tu krásu – Tonču. Snažím se vybavit si znovu všechny okamžiky celý průběh porodu. Před pár hodinami nic a najednou …… I mě zmáhá únava. Dřímám. Za svítání po 5. hodině přináší sestřička „housku“ k prvnímu kojení. Moc to nejde, ale ony se to holky naučí. Věrka začíná připravovat sál na další porod. Raději se pakuju, abych nepřekážel.

Jedu domů a už se těším až je své holky znovu spatřím.

Jako prvotatínek s prvomaminkou nemáme žádné praktické srovnání. Porodnici jsme vybrali jednak protože si Míla vybrala pana doktora Chlebečka za svého porodníka a jednak díky kladným referencím.

Když jsme jeli do porodnice naostro ujali se nás velice vlídně. Vše probíhalo v přátelské a příjemné atmosféře. Předporodní příprava a samotný porod proběhl bez větších komplikací jistě i díky výbornému personálu. Líbilo se mi, že tatínek může zůstat, pokud je to možné, na sále a podpořit novomaminku i po činu. K porodu dostane taťka zdravotnickou uniformu i přezůvky což jsem ocenil, protože jsem si je v tom spěchu zapomněl.

Mít mimčo od začátku co nejvíc u sebe je podle mě dobrá myšlenka. U prvomaminek je to takové hození do vody. Prvomaminky by možná měli dostat trochu obšírnější „návod k obsluze“, nebo možná častější opakování a trénink  pod dozorem sestřičky.

Hlad, nehlad mimčo musí přibírat! Je to v nějaké tabulce a pak taky miminko, které nenabírá váhu nelze propustit domů a tím se neuvolní pokoj pro dalšího platícího. Ekonomika je má prostě své zákony a nemocnice je firma jako každá druhá. Nebo je to jinak?

Těhotenství, porod a poporodní pobyt sice stojí peníze za nadstandardní služby. Neumím  říci zda je to hodně nebo málo. Co pro nás bylo mnohem důležitější, že v „ceně“ jsou vstřícnost, trpělivost, zodpovědné chování a v neposlední řadě úsměv.

Tak nejdříve začneme trochou papírování. To co uvádím je z vlastní zkušenosti a nezjišťovala jsem, jestli to platí i v jiných porodnicích.

• bčanský průkaz

• těhotenský průkaz

• kartu pojištěnce zdravotní pojišťovny

• kopie rodných listů obou rodičů

• oddací list, pokud jsi vdaná

• pokud jsi svobodná matka a chcete do rodného listu dítěte uvést jméno otce, musíte před porodem oba zajít na matriku pro list zvaný "Přiznání otcovství". Na matrice se také budou ptát, jaké bude mít dítě příjmení.

• adresa a jméno budoucího pediatra dítěte, budou tam zasílat případné výsledky vyšetření, které se provádí ještě v porodnici

S tímto vybavením by neměli být problémy s příjmem do porodnice a s vystavením rodného listu pro dítě.

Co na sebe:

• mateřská podprsenka – 2 ks

• vložky do podprsenky

• noční košile – 2-3 ks, jednu krátkou na porod a pak ještě jednu, nejlépe propínací, pokud se budeš snažit kojit

• ručník – 3 ks, jeden na ruce , druhý a třetí na horní a dolní část těla, vzhledem ke krvácení, tzv. očistkám , které jsou infekční není doporučeno používat jeden ručník

• toaletní potřeby

• omyvatelné přezůvky

V porodnici je nárok na 2 ks hygienických spodních kalhotek. Jsou elastické a dost pohodlné. Doporučuji si zakoupit pro první dny po porodu ještě nějaké domů. Kus stojí 32 korun.

Také, pokud to bude aktuální, kup si ještě v porodnici kloboučky na kojení a odsávačku na mléko. Kloboučky stojí až 140 Kč, dobré je, když mají vykrojení pro nosík dítěte a dobře přiléhají. Nespoléhej na to, že tento sortiment koupíš v lékárně, já oběhla celé sídliště, byla ve třech lékárnách a nikde kloboučky neměli. Zachránil mne až obchůdek DADO, Hněvkovského 1375, P-4-Háje. Kloboučky nebyly od renomované firmy, ale od firmy „BOČEK“ za 52 Kč , neměli tedy vykrojení pro nosík, ale celkem jsem byla spokojená. Dobré je mít aspoň dva, kvůli vyvařování. Použití kloboučku se neboj, postupně je možné naučit se kojit bez kloboučku. Důležité je s kojením začít.

Oblečky pro děťátko:

budou potřeba až při odchodu z porodnice. V porodnici je erární oblečení, plenky, utírací ubrousky, prostě všechno.

Obleček by měl být vyprán v hypoalergením pracím prášku (např. Lovela), aspoň 2x vymáchán a z obou stran vyžehlen. Velikosti oblečení jsou podle toho, kolik dítě měří v cm a je při tom počítáno i s plenkou. Mně nejvíce vyhovují tzv. overaly s předním propínáním. Neobléká se to přes hlavu, což většina dětí nesnáší a je s tím snadná manipulace.

Ještě zbývá pár úkolů po příchodu z porodnice:

• do 24 hodin od propuštění z porodnice se nahlásit u pediatra, stačí telefonicky. Sestra nebo doktorka se mohou přijít podívat domů.
• do 8 dnů telefonicky nahlásit narození dítěte tvojí zdravotní pojišťovně. Dítě je automaticky pojištěné u ZP matky, ale musí se nahlásit RČ dítěte pro vystavení karty pojištěnce. Nejdříve přijde papír a do několika měsíců karta.
• jít za ortopedem, děťátko by mělo dovršit aspoň dva týdny života
• nahlásit se o porodné (8450,-Kč) na odboru státní sociální podpory u městské části. Tam také poradí, zda máš nárok na nějaké sociální přídavky.
• zaslat kopii rodného listu dítěte tvému zaměstnavateli

Tonička má první rýmu svého života. Budiž tedy zaznamenáno jak to probíhá.

Trochu jsem to po těch Krkonoších tušil. Hory jsou zdravé, ale nesmí se jeden už vrátit nikdy domů do města plného smogu a smrkajících a chrchlajících lidí. Nejprve jsem si vesele prokašlal týden já. Jsem přeci jen u nás doma největší chabrus. Asi týden po návratu si začala mudlat nos Tonka. Nejdřív nic neobvyklého, pak začala trochu víc kýchat a pak kašlat. Asi dva dny to šlo. Třetí den nemohla chudák dýchat nosem (a ona tak ráda …) šlo se tedy k paní doktorce. Ta konstatovala, že se jedná o lehkou rýmičku a uklidnila matku. Mimino už bohužel ne. Tonce začalo nastydlo vadit při jejích denních  aktivitách. Při sprintu po čtyřech, při muchlání tiskovin, při průzkumu okolí se za ní táhly jak dlouhá slina, tak dlouhá nudle. Foukala a syčela jako lokomotiva, když jezdili ještě na páru. Ba co horšího, Toničce začala rýma a kašel lézt krkem (doslova) když byl čas krmení. Známe to každý, v puse jako v polepšovně, plný noc, špatné dýchání, otravný kašel a pak to jídlo a pití má mít nějakou chuť. Bolí hlava, v krku, člověku se nechce nic.

A to byl případ našeho prda. Nechtěla se nosit, nechtěla lézt, nechtěla spát, jíst, být u táty, chvíli ani u mámy

Nějak jsme přetrpěli noc. Míla navíc ráno měla horečku. To nesouviselo s rýmou, nýbrž s náběhem na zánět prsu. (o tom se snad rozepíše jindy)Bylo nutné, abych zůstal doma a po dobu Míliny návštěvy u lékaře jistil situaci. Tonička vypadala ještě o fous hůř. Teplotka 37,4, zelená barva, červené opuchlé oči, v hrdle varhany. Na první pohled neměla ani sílu vymýšlet průzkumy či další neplechu. Jen chovat, pospinkávat a sípat. Tak uběhl den. Večer se zdálo, že pomohlo koupání. Podávali jsme čajík proti kašli, kapky na odkašlání. Od panadolu  jsme ustoupili, protože ustoupila teplotka. Pomohlo také na noc vypnuté topení. Lépe se dýchalo k čemuž přispěla i zvlhčovačka ETA. Míla dostala nakázáno často větrat.

Zakoupil jsem taky dva tipy odsávaček na hlen – tedy na smrky. Nepoužili jsme ani jednu. Jednak jednoduše popsaná aplikace je v praxi složitá jaksi a jednak naše dávné předky musel někdo ošklivě mučit v oblasti nosu. Stačilo se k Tonce přiblížit a byl oheň na střeše. Vypadalo to jako podmíněný reflex. Nakonec jsme se spokojili s utíráním a aplikací Nasivinu. Snažili jsme se Toničku držet buď v sedě nebo alespoň ji mít na spaníčko podloženou, aby jí ta rýma nenatekla do uší.

Dnes ráno – 5. den (3. den ošklivá rýma a kašel) – došlo ke změně. Rýma přestala téct. Ne, že by zmizela. Změnila konzistenci – zhoustla a zežloutla. Dopoledne nic moc. Na oběd se vše začalo obracet k lepšímu. Toničku přestal trápit kašlík, rýma už zase odtékala sice zelená, ale šla ven. Šel jsem s ní teda taky ven. Slunce, bezvětří….. krásně se prospinkala a začal se ji vracet život. Večer už zase řádila skoro jako zdravá. Ještě není vyhráno, ale nejhoří máme asi za sebou.

To s Mílou je to horší. Jak se celé dny vystavuje rýmě a kašli tak to nakonec úspěšně chytla. Chrchlá, smrká a není jí dobře. Dal jsem si závazek, že nebudu sedět u poče po 12. hodině a už  je sakra zase jedna. Tak konec.

****

(pokračování po týdnu)

To jsem teda trubka. Prý – nejhorší za sebou. Pcha! Následující den – a já už budu přímo jmenovat – v neděli už bylo zase vše v pytli. Kašel, rýma zhoustla, dýchání u Toničky znělo jako celý orchestr a ty varhany. Večer jsme přistoupili k aplikaci panadolu. Dává se to do zadku, takže já držel nožičky. Tonka umorděná z celého dne ani moc neprotestovala. Asi se jí ulevilo, protože od té doby v noci spí mnohem lépe. Doporučujeme.

Za to aplikace dalších léků, které  předepsala paní doktor, Spiropent (syrup) a Fenistil (kapky) šly a do dnes jdou ztuha. Nejdříve jsme zkoušeli podávat na lžičce. To se našemu drobkovi   prostě nelíbí, sevře pysk a neprojde tam (do pusy) ani molekula. A pokud náhodou nějakým podlým trikem něco přeci jen projde, je to okamžitě vyplivnuto. Začali jsme používat stříkačku. Je to mnohem lepší a dneska – v pátek – už to byla rutina.

Dnes byla děvčata také znovu na prohlídce u paní doktor.  Stále podáváme léky a to bez valného pokroku. Tonička má zánět průdušek a chrchlá.  Pravda rýma je už skoro pryč, avšak chrchlání stále klokotá z naší Toničky při všemožných příležitostech. Ta neztrácí humor a dobrou náladu, kterou nabyla zhruba ve čtvrtek.

Dnes končím před 10. Sláva, sláva. Tonička je pro změnu vzhůru a nedaří se jí usnout. Že by zuby?

No, od poslední rýmičky uběhl nějaký ten pátek. Fritzovu rubriku jsme zanedbali a tak k rekapitulaci. Co se stalo od poslední rýmy do Tončina 1,5 roku?

Uteklo to jako voda. Zubů má Tonka už nepočítaně, taky vlasy zdárně rostou – bohužel je má po mě a to není dobře zděděná vlastnost – chodí, občas přijímá stravu a pije, myslí zcela samostatně, nutně potřebuje maminku při usínání, nutně potřebuje tátu na legraci a začíná mít svoji hlavu. Já obzvlášť těžce nesu, když chodí po bytě s peněženkou od tety Ládi, která je prázdná (ta peněženka) , nasadí útrpný výraz řka „Néénííí, nééníí“. To mi  připomíná, že je Tonce rok a půl, chce prachy a lepší už to nebude. To abych šel zase do práce…..

Z našich zkušeností načerpaných za (dnes necelých)18 měsíců bych jmenoval některé. Točit, točit, točit, fotit, fotit, fotit – to jsou základní pravidla digitální fotografie a domácího videa. Pozor! Nezapomeňte se někdy rozdělit s rodiči (s babičkami  a s dědečky), případně se sourozenci. Bude vám to vyčteno, pokud tak neučiníte. A navíc to co právě prožíváte jako prvotatínek a prvomaminka už nikdy nebude a stojí to za to mít to zaznamenané. (když je to dnes tak snadné). Míla si navíc vede deníček v podobě obyčejného kalendáře, kam píše ty významné dny a skutky. Dneska Tonka prvně řekla bagr, dneska jsme se prvně koupali ve velké vaně…… atd. atd. Ikdyž člověku připadá, že si to bude pamatovat, nebude – NEBUDE. Takže deníček se bude jednou hodit.

Zásadně dodržujeme čistotu. Vypadá jako přehnaná –Míla vyvařuje lahvičky, myjeme vanu před každým koupáním, myjeme si ručičky vždycky když přijdem z venku. Jo, občas doma uklízíme …. Je to dlouhé, ale vyplatí se být v čistotě pečlivější, alespoň o něco.

Vše co je napsáno v časopisech v knížkách na internetu berte s rezervou a řiďte se svým rozumem. Obzvlášť časopisy o dětech a o maminkovství mi přišly být až nechutné. Je to tam samá nemoc katastrofa a tak. Nejlepší byl internet, kde existují různé diskuse na kterých jsou informace (tak jako na Dokola.cz) přímo z praxe od mám  i tátů ze života.

Míla dlouho kojila. Nevím jestli to pro ni bylo to nejlepší. Tonce to rozhodně neuškodilo. Je to věc především v našem případě prvomaminky Míli, jak dlouho kojí a tátové do toho nemají co mluvit. Kojení je holky, pohodlné hlavně v noci. Nemusíte vstávat! No, jenže všechno jednou končí a tak je nutné přejít na syntetickou stravu. Míla je sova. V noci je mrtvoň a jak známo lenost člověka přivedla  na svět mnoho velkých vynálezů a Míla nezůstala pozadu. Je opravdu sova. Vodu na mlíčko si připraví večer do termosky. Dávky Nutrilonu (Tonce chutná prostě víc než Sunar) si připraví dopředu. V noci pak už jen, když se Tonka přihlásí o mlíčko vše v polospánku rozmíchá a je to. Nikam nevstává, nikam nechodí …. Ta holka je génius.

Génius je ostatně i Tonička. Fotbalový génius. Ve svých 18 měsících chodí spát s fotbalovým míči, venku se pohybuje na jakoukoli vzdálenost, avšak pouze v přítomnosti míče. Kope líp než naši chlapci z nároďáku a o lize ani nemluvím.

Tonička se velice rychle s batolecího věku prodrala do věku „chodiče“. Řekl bych, že je pohybově nadaná. Umí padat. Neměli jsme zatím žádné vážné úrazy. Jen pár modřin a boulí.

Trpělivost, trpělivost, trpělivost. No prostě, když už člověk myslí, že to dítě zabije, ještě to jednou zkusí a najednou další den, ono to najednou jde. Platí to obecně o všech činnostech. Teď nevím co konkrétně jmenovat, ale třeba když se přijde domů ty ručičky. Tonička dneska přijde domů, sundá si botičky a jde (někdy) rovnou do koupelny a umejeme si ruce.

Zde je prostor pro souhrn úspěchů a neúspěchů.

Tedy úspěchy:

Tonička je zdravé normální dítě.

Tonička miluje humor

Tonička miluje pohyb

Jako rodiče držíme při sobě

Tonička čte časopis koktejl

Je společenské dítě – to je asi od přírody

Neúspěchy:

Tonička neumí usnout sama

Tonička téměř nic nepapá – mimo Nutrilonu

Tonička má něco jako věrášku na nohách  - kdo ví od čeho to je.

Tonka sleduje televizi

Tonička kňourá a snaží se vydírat

Pro tatínky – nebojte se zvýšit hlas. Všiml jsem si, že Tonka maminku někdy vydírá. Já jsem již několikrát (zatím experimentálně) zvýšil hlas a zabralo to. Přestalo se kňourat. Máma se dá často ubrečet a ukňourat (je to něco jiného, když je doma každý den zatímco já si chodím odpočinout do práce)

 (pokračování co nevidět......)