.: Dovolená v Kanadě :.

Protože je to první dovolená Tonky, zapisuje si deníček sama. Já jen poukazuji na výběr počasí. Kdo umí, ten umí. To jen pro naštvání. Jinak příjemné nic nedělání nad čtením .....

Adam

.: 26.8.2005

Jak už jsem zdůraznila jsem miminko. Každou sobotu chodí můj táta pro čerstvé rohlíky a mámě pro nějaké pečivo co nevím jak se jmenuje, ale mi moc chutná, jenže ho prý nesmím. Po snídani jsme šli s tátou pro našeho "žluťase". To je naše auto ve kterém mám svoji oblíbenou sedačku, protože z ní je hezký výhled. Jeli jsme pro maso, mámě na polívku.

Všechno bylo naplánováno na odjezdovou hodinu - pravé poledne. Jenže táta pořád nosil něco do auta a jen lamentoval, že se tam ty věci nevejdou. Pak vzal kola a dal je našemu "žluťasovi" na střechu, což nechápu, proč auto potřebuje ještě další kola, když už má čtyři svoje.

Pak mě táta vzal, byla jsem už unavená, protože jsem vstávala v 7 ráno a to už bylo 12:32, dal mě do auta a říkal, že jedem do té Kanady. Ale kde je máma? No co se dá dělat. Cesta ubíhala hladce, spaníčko mě přešlo, protože okolo našeho auta bylo spousta jiných aut, taky s kolama na střeše a pak taky auta náklaďáky a sem tam nějaký busík. Trochu mě to štvalo, ale když táta začal sakrovat, tak jsem si to rozmyslela. Pak jsme zastavili. Za chvilku tu byla máma v takovém divném oblečení a na motorce. (obec Miličín) Tak to jsem teda žasla a chvíli mi trvalo, něž jsem si ověřila, že to je opravdu moje máma.

Pak jsme pokračovali dál. Už jsem bal opravdu unavená a tak jsem si zdřímla. Táta mezitím dovedl "žluťase" a mámu na cíl naší cesty. Bylo 14:47 a tachometr ve žluťasovi ukazoval 132 Km. Naši vybalili auto, všechny věci z něj zase vyndávali, což je hrůza, když je tam ráno dávali. To nechápu, proč to ti velcí mají tak složité ...

Když jsem se probouzela, ukázalo se, že mě sice naši nezapomněli vzít s sebou, jenže nemám co na sebe. Všechno oblečení, všechny moje věci - mimo hraček - zůstali doma. To byla tedy pohroma. Táta musel pro ně jet domů. Já jsem zatím s mámou prohlížela okolí a musím říct, že se mi v té Kanadě líbí. Paní Poláková, majitelka srubu, je hodná teta, ale musela jet pryč. Za to přijeli ještě sousedi. Hned jsem se šla seznamovat.

Táta se v tom čase hnal do Prahy kde naložil zapomenuté věci a frčel zase zpátky. Cestou viděl moc ošklivou bouračku - to je když se dvě auta srazí - a tak ses vrátil až večer.

Mě se stýskalo po mojí kuchyni a koupelně, ale když přišel táta bylo to trochu lepší. Hráli jsme si, dělali jsme to co děláme doma a dostala jsem novou hračku, což mě potěšilo. Pak mě táta vzal do koupelny. Byla jiná něž ta co máme doma. Jen jsme se ošplíchli a už mě máma chystala na spaní. Konečně, jsem miminko a už bylo půl desáté. Snažila jsem se vydržet,ale už jsem musela být protivná. Únava mě přemohla v 10:37....

Ráno jsem chvilku nemohla poznat kde jsem. Za chviličku mi to bylo jasné - v Kanadě. Vstávali jsme v 7 hodin. Dali jsme si snídaňku, to vždycky připravuje máma. V Kanadě se asi do práce  nechodí, protože táta nikam neodešel a zůstal s námi i po snídani. Nebe bylo zatažené avšak teplo a tak jsme vyrazili pěšky do nejbližší obce Purkarec. Jsou to asi 2,5 Km. Chvíli jsem šla sama, chvíli vedla mámu nebo tátu za ruku a chvilku jsem nastoupila na tátu a ten mě pak donesl až do vsi. Zastavilo u nás auta a paní nám podávala tu botičku co jsem potichoučku vyhodila z nohy, aby to neměl táta tak těžké. Ve vsi byla v kostele zrovna mše, to se mi líbilo. zpívali písničku a takový srandovní pán něco povídal a všichni ho poslouchali. Táta ale říkal, že to jsou plky. Tak nevím. Pak jsme šli ještě kousek a zase zpátky. Cestou jsme viděli telátka - to jsou malé kravičky, ale neštěkali ani nemňoukali nýbrž jen koukali. Už jsem byla unavená.

Když jsme dorazili domů, máma vařila, my jsme šli s tátou  k vodě házet kamínky. Už se mi chtělo fakt spát a musela jsem si tedy zdřímnout. Asi od 15:17 do 17:06, přesně. Co dělali naši to teda vážně nevím. Když jsem vstala byl už připravený Croozer. Šlo se opět do Purkarce. Byli jsme tam za chvilku, protože jsme použili tzv. indiánský běh. Naši chvíli šli a chvíli běželi. Já jim k tomu zpívala indiánské písně. V obci jsme se trochu zdrželi. U vody, u kočičky a pak v restauraci. Dali jsme si pivo. Máma pak tátovi vyčítala, že já pivo nesmím. Zase to nechápu, mi to chutnalo. Pak se udělala zima a začalo se rychle šeřit. Zpáteční sprint byl přerušen jen jednou - u kraviček. Aby to měl táta snadnější a nemusel se dřít s vozíkem odmítla jsem do něj nastoupit. celou cestu mě nesl v náručí.

Doma jsme si hráli a máma zase vařila. Dostala jsem zase něco co nejím. Pak mi máma dala  polívčičku. Najednou jsem dostala ohromný hladík. Pak se mi udělalo najednou nějak slabo a unaveně, byl to dlouhý a náročný den ......... Usnula jsem spánkem spravedlivých  ve 21:33

Ráno jsem vstávala zase v 7. S našima to tentokrát šlo. Vstali rychle. Venku nějak všechno zmizelo. Bylo tam jen bílo a nebylo nic vidět. Máma chystala snídaňku a já s tátou jsme šli házet kameny k vodě. To je v Kanadě moje nejmilejší zábava. Po snídani táta připravoval kola a máma mě. Myslím plínky a tak. Vyrazili jsme. Táta funěl, protože to bylo do kopce. Jeli jsme do Týna nad Vltavou. Cesta docela ušla. Asi po 20 minutách jsme zastavili . Pak už jsme jeli jen z kopce. Cesta byla špatná. Jednou jsme museli dokonce přenášet Croozer, teda já byla na palubě a jistila to zevnitř.

Když jsme dojeli k přehradě od Hněvkovické nádrže, bylo to pro rodiče docela zklamání. Nevzhledná ba co víc ošklivá přehrada vypadala jako veliký jez a všude ve vodě samé naplaveniny a odpadky. Pod přehradou to bylo lepší. Já byla spokojená, protože tam byly kamínky mohli jsme házet do vody, aby to žbluňkalo.

Další cesta ubíhala hladce po silnici. Šlo to tak dobře, že jsem dokonce usnula. V Týně se mámě líbilo a tátovi taky. Zastavili v parku, kde jsem se zase probudila. Byla svačinka. Pak jsme se jeli zase projet po městě. Je tu hodně  opravených domů, uklizeno, čisto. Ale je to malé. Zajeli jsme opět k vodě do parku. Tam byly houpačky. Zůstali jsme asi hodinu a půl. Byla jsem v 7. nebi. Houpat, houpat, houpat. ....... Pak už jsem byla unavená a byly tři hodiny. Vyjeli jsme na zpáteční cestu. Táta vybral jinou cestu, nemá rád návraty po stejné trase.

Jak jsme vlastně jeli? Do Týna: Jeznice - Litoradice - pak po červené - přehrada - po pravém břehu Vltavy do Týna. Zpět to bylo po levém břehu Vltavy proti proudu. Bohužel dojeli jsme od vsi Hněvkovice a to byl náš konec. Dál už vedla jen červená turistická značka. Jenže dneska nikdo pěšky nechodí. A tak asi 300 metrů od přehrady pro nás cesta končila. Byla neprůjezdná. Naši se ptali domorodců,kudy dál. Zbytečně. Prostě to nešlo. Museli jsme se vrátit! Táta hrozně klel a pak byl zádumčivý. Máma nic neříkala, to ona nikdy když táta kleje. Pak nevím nic, jen to, že od přehrady jsme jeli do kopce, který dal zabrat jak tátovi tak mámě. Zastavili jsme ještě v Litoradicích, kde  máma koupila dva "lahvoně" (to teda nevím co je, ale snad mi to někdy prozradí) a kolu.

Já se probudila až doma. To víte, sluníčko unavuje. Teda doma, zase ten náš srub. Naši vůbec nevypadali dobře. Chvíli jsme si hráli, pak jsem zase večeřela - táta mi říkal kyselino. Pak se mi udělalo hrozně unaveno. Máma trvala na koupání a to se mi tedy nelíbilo. Bohužel ani můj pláč neodradil rodiče od hygieny. Pak už jen pápá hračkám a spinkat. Docela mi to usínání šlo.

Zápisky jsou dneska slabší. To víte unavení jsme všichni a není se co divit viz. naměřené údaje.

(naměřená data: Celkový čas jízdy: 7:43; čistý čas jízdy: 3:46; průměrná rychlost 5,7 km/h, čistý průměr 11,4 km/h; ujeto 44,7 km)

Ráno jel táta nakupovat. Když se vrátil hrozně zase klel, protože i když byl ve třech supermarketech (ano v Týně jsou vedle sebe hned tři) nepodařilo se mu všechno koupit. Já teda měla snídani dobrou. Tento den mě naši naložili do auta a jeli jsme do Bechyně. Musela jsem tátovi pomoct vyjet z brány.

V Bechyni jsem šla nejdřív sama. Od parkoviště, přes náměstí, infocentrum, až na zámek. Tak jsem zkusila sejít prvně schody, to když si naši kupovali zmrzlinku. Moc mi to nešlo. Táta hned přilít a v poslední chvíli mě chytil. Docela jsem to ocenila. Do zámku jsme nešli. Pak už jsem byla unavená a tak mě zase táta vzal na záda. Obcházeli jsme právě zámek, když jsem usnula. Naši šli dál do Křižíkovi čtvrtě. To jsou vily postavené na počest Františka Křižíka, který v Bechyni postavil první elektrickou dráhu. Funguje dodnes.

Na nádraží už jsem byla zase vzhůru. Viděla jsem veliký autobus na elektriku. Táta říkal, že se to jmenuje vlak.  Ukazoval mi koleje a tak. Pak jsme šli k autu, počkali až se vnitřek trochu ochladí a vyrazili do Týna. Tam máma nakoupila vodu a rohlíky. Za chvilku jsme už byli doma. Bylo pořád horko. Chtěla jsem jít k vodě a provozovat házení kamínků. Naši mi to nechtěli pořád dovolit. Tak jsem zkusila alespoň sousedy. A naši pořád, že do Croozera a někam jet. Ne, ne ne. Nakonec jsem vyhrála - heč. Zůstali jsme na břehu a házeli kamínky. Pak mi dali takovou divnou věc a posadili mě na lodičku. Nejdřív se mi to moc líbilo. Jenže to jede moc pomalu a nechtěli mě pustit do vody a máma mě furt držela a došly kamínky na házení do vody a vůbec. Táta neumí přistát u břehu (chi chi) a tak nám musel pomáhat soused. Mě to už bylo jedno. Chtěla jsem domů.

Jenže doma si na mě vymysleli koupání a to teda to byla zrada. Musela jsem plakat celý večer až do usnutí, které mi nakonec ani moc nešlo. Snad to bude zítra lepší.

Ráno bylo zase mlíko. Ze špatné nálady jsem se vyspinkala. Ale na kamínkách trvám!! Naši mi zase chtěli někam tahat. Nakonec mě přemluvili. Že prý si budu moct házet kamínky a že tam budou zvířátka. Tak jsem souhlasila. Nejdřív se jelo strašně do kopce a táta hrozně funěl. Zastavili jsme v obci Chlumec. Dostala jsem pitíčko a jablko. Trochu jsme se protáhli a jelo se dál. Cesta už vedla jen po rovině a nebo jen mírně zvlněně. A najednou jsme tam byly. U Hluboké na Vltavou - ZOO Ohrada (www.zoo-ohrada.cz). Vstupné 40 Kč za jednu osobu. Zaparkovali jsme kola, Croozer proměnili na kočárek a vyrazili. Tam bylo zvířátek. Bylo zrovna to největší vedro a tak mi  máma namáčela hlavu a já viděla klokany, papoušky, veverky, medvěda, vydry a na kozy jsem i šahala.

Pak mi dali svačinku a šli jsme procházku a já házela kamínky do vody a byly tam kachny a labuť. Opět mě bohužel přemohla únava. Naši mě naložili do Croozera a já usnula okamžitě. Bylo půl páté. Najednou jsem se probudila a byli jsme v našem srubu. Bylo 6.

Máma mi nafoukla bazén. To byla paráda! Pak mě najednou odnesli a říkali "bóbika" což nevím proč, když se mi to tak líbilo. Musela jsem zase do té koupelny a nepomohly mi ani hlasité protesty. No jsou to rodiče a ty si člověk nevybírá. Večeře byla dobrá. Chvilku jsme si hráli, máma mě převlékla do pyžama  a už to bylo. Zase jsem spinkala.

(naměřená data: čas jízdy: 7:27/2:54; průměr: 5,8/14,4 Km/h; 43,8 Km)

Dnes byl odpočinkový den. Tedy pro rodiče, oni by nemohli dva dny za sebou jet na kole. Já jo, ale přizpůsobila jsem se. Vstávala jsem brzo a tak prohlídka vyhlídkového bodu v Týně nad Vltavou a následná prohlídka soutoku řeky Vltavy a řeky Lužnice mě docela vyčerpaly. Jeli jsme žluťasem, kde se tak hezky spinká. Dneska jsem nemusela do školy, protože jsem miminko. Jiné dětí jsme po cestě viděli; už se ze školy vracely. Na tu školu jsem tedy zvědavá.

Když jsem spinkala naši jeli do Soběslavy a do Veselí nad Lužnicí. Jen jsme to projeli a pokračovali do Jindřichova Hradce. A to byl dobrý tah. Tam se mi moc líbilo. Nejdřív jsme chodili po náměstí, pak jsme si dali všichni svačinku a opět jsme chodili. Byla tam vodička a kamínky, takže jsem to tam házela co mi ruce stačily. Taky tam byli ptáčkové. Pak jsme šli na věž. Táta mě tam vynes v krosně. Paní průvodkyně byla nahoře a když táta vystrčil hlavu, řvala "Zurük, zurük!" protože už bylo 15:45 a zavíralo se v 16 hodin. (v té Kanadě to mají nějak divně zařízené  - Zavřeno je ve čtyři, ale už ve tři čtvrtě se nepouští.) Táta to s ní zaválel, jako že jsem těžká (což není pravda) a tak nás tam paní nechala a dokonce (ale to nesmím říkat) jsme neplatili vstupné (20 Kč). Jindřichův Hradec byl zkrátka bezva.

Strašně rychle jsme upalovali domů, protože nás měl večer navštívit strejda. Jmenuje strejda Břeh. A byla s ním legrace, hráli jsme fotbal a pak jsme byli na ohýnku a strejda mi přinesl hračku, která se mi moc líbila, ale jsem si s ní zatím nevěděla rady a tak jsem šla spát.

Dneska ráno nebylo venku to mlíko. Hned ráno jsem tedy mohla pozorovat vodičku, bohužel mě k ní nepustili a tak jsem alespoň kontrolovala svoje kolíčkové hospodářství.

Zase jsem musela řídit. Strašně mě to baví a musím se vždycky zlobit, když mě odstavují od volantu. Jeli jsme jen chvilku a to do Informačního střediska JETE (Jaderná elektrárna Temelín). Je tam prima výstava - zadarmo. Táta říká, že to zadarmo není, že už jsme to zaplatili a já tomu zase nerozumím. Všechno se tam hýbe, bliká, a vydává zvuky. Taky tam mluví spoustu pánů a paních, ale vůbec nevím kde se schovávají, nikoho jsem neviděla. Pak jsme se prošli a já házela kamínky do rybníčku u infocentra. JETE je dobrá elektrárna.

Další naše putování vedlo do Hluboké nad Vltavou. Tam jsme chvíli jezdili než jsme zaparkovali. Stálo to 50 Kč. Pak jsme šli na zámek. Tam se mi moc líbilo. Hlavně na nádvoří, kde byl chládek a kde jsem se mohla vyjádřit svobodně ke světovému dění - naštěstí mi nikdo nerozumí. Mluvím zatím jen miminkovsky.

A naložili mě do krosny a já usla. Když jsem se probudila byli jsme stále na Hluboké. Zase mě obtěžovali s bóbikem a přebalováním. Pak jsme šli k autu a jeli domů. Prý zítra už pojedeme do Prahy a tak naši balili. Musíme prý brzo vstávat a to mi nevadí, protože já vstávám každý den v 7. To jsem zvědavá jestli bude ráno zase mlíko.