|
Je na Nový rok docela brzká ranní hodina. Asi 8. Šedivo,
sychravo. Holky spí. Já beru svoji Antylopku z jejího parkingu –
tedy z balkonu. Musím bohužel hustit opět předek. Již léta mírně
uchází. Oceňuji svoji předvídavost, kdy jsem po poslední jízdě
otřel ráfky a tak se ani moc neumazaly ruce.
Chvíli přemýšlím jestli si mám vzít na sebe tu novou bundu co mi
přinesl Ježíšek. Rozhoduji se, že ne. Co kdybych spadnul. A ono
jo ….
Zapínám blikačky nuluju kompjůtr. Pro statistiky 1.1.2006
ukazuje stav 2896,4 Km. Vyrážím. Všude liduprázdno. Není se co
divit. Je na nule. Noční déšť se proměnil spolu se zbylým sněhem
ve slušnou namrzlou kaši, která zůstala na ulici v tom stavu jak
jí včera rozjezdila auta. Terén pro kolo nesjízdný. Beru za vděk
chodníkem, kde je alespoň rozumně ušlapáno. Na starém Chodově
jsou chodníky uklizené jen z části. Už jsem se zahřál, na sobě
mám zateplené cyklistické kalhoty, tlusté ponožky, obyč boty
celoročky. Na vršek triko s dlouhým rukávem z Moiry, „Nortlandku“
a moji starou osvědčenou větrovku. Bohatě to stačí. Nejsem
zpocený a zima mi byla jen chviličku. Málem bych zapomněl na
rukavice. Kupodivu se mi osvědčily obyčejné plstěné, které mi
máma vylepšila na prostředníku reflexní páskou.
V dálce vidím perfektně uklizený chodník, bez sněhu. Šup tam.
Bohužel to co vypadalo jako chodník, je dokonalé ledové
kluziště. Nepanikařím a úsek bez problému zvládám. Ještě že to
bylo jen pár metrů. Poslušně se vracím do rozježděné ztvrdlé
kaše. U centra Chodov je led vidět, protože leží na takové té
krupičkové dlažbě. A ani to neklouže, jeho jen slabá vrstvička.
Kochám se výhledem na D1, kde když jsem přijel nebylo vidět ani
jedno auto. Krásný okamžik. Než stačím vytáhnout foťák, je to
v pytli. Ve výhledu je vždycky alespoň jedno. Nedá se nic dělat.
Jsem zvědav jak to bude vypadat v lese. Přemýšlím si svoje ,
zatáčka, svist a už jdu k zemi. Uklouzlo mi přední kolo a já se
poroučím. Stačím sundat nohy ze šlapek. Bohužel pád jsem
zastavil jen díky tomu, že jsem se praštil do kotníku. Mám ho
docela prokřehlý a tak to ani nebolí.
Rychle do sedla a do lesa. V lese je zimní pohádka a objevují se
první pejskaři a hlavně sportovci. Terén je velice pěkně
sjízdný. Cesta je z udusaného sněhu a je kupodivu mírně měkčí
což je způsobeno teplotou již nad nulou. Je to super, super,
super. Objíždím si les a vrhám se na Roztyly. Tady se peru s mým
„oblíbeným“ kopcem. Po cestě už teče voda. Nahoře chci konečně
vyfotit podporu cyklistiky v praxi, totiž tu cyklotrasu, která
vede v protisměru jednosměrnou. Bohužel víc jak půlhodinový
pobyt venku nesvědčil polovybité baterce ve foťáku. Tak příště.
Ještě na haldu na výhled a domů. Výhled nestál za nic a začalo
pršet. Opět nejsem líný a otírám celé kolo a pak se teprve
věnuji sobě. Kompjůtr ukazuje 12,63 km. Sláva, sláva. Novoroční
předsevzetí nemám, jen přání, aby to nebyly moje letošní
poslední kilometry. To se mi určitě splní ….. |
