.: Pension Poezie :.

Dlouhá léta jsme jezdili na soukromou chatu Apalucha v Horní Malé Úpě, vlastně spíš než na hory za panem Matouškem. Protože se nám pan Matoušek se svoji rodinou přestěhoval i my změníme destinaci naší pravidelné zimní dovolené. Tedy nejdříve jsme to chtěli otestovat, protože na Apaluše to bylo prostě fajn se speciálním režimem od vlastní kuchyně až po bar co si každý dělá svoje čárky. No a rodinný pension s polopenzí to je pro nás velká změna. Zvláště když Tonka nechce skoro nic jíst a je ještě malinká a vůbec ....

Ano, nakonec to zvládla lépe než my.

Kořenov je na hlavní výpadovce na Harrachov, cesta je tedy příjemná vlastně až k chalupě. Zde je k dispozici vlastní parkoviště. Pension v době naší návštěvy právě otvírali. A zde je na místě podotknout, že si vážíme toho, že jsme byli tázáni na klady a zápory, na naše dojmy a byly vyslechnuty také naše "zasvěcené" rady a že jsme mohli nahlédnout tam, kde oko běžného rekreanta nenahlédne. Na to jsme měli dost času, protože 28.9. začalo pršet a 30., když jsme odjížděli, vysvitlo sluníčko. Přesto jsme rekognoskovali alespoň částečně okolí.

Pension je podle mě v ideální části obce. Vede k němu asi 300 m místní komunikace a to dalo by se říci z ideálního místa. Totiž ze středu obce, kde je vše podstatné. Zastávka autobusu, infocentrum, mini potraviny, několik hospod. Od penzionu je to k nejbližšímu vleku asi 100 metrů. Jaká je to sjezdovka se mi neptejte, nelyžuju. V Kořenově je SKI servis i půjčovna. Začínají tu běžecké tratě. V letní sezoně přijdou na řadu zase kola. V době naší návštěvy ještě nebylo vyřešeno kam s nimi v době odpočinku. Do jara času dost. Okolí penzionu je upravené a opět se připravuje na jaro něco pro děti - houpačky, písek. Místní komunikace je opravdu místní, ale k pár chalupám přece jen vede a sem tam po ní něco jede. Kdo by nechával svoje nejmenší bez dozoru, že? Komu nestačí bezprostřední okolí, může se vydat autem (i busem) do Harachova. Je to kousek a dá se tu utratit celá výplata za jedno odpoledne. My platili za parkování 100 Kč! Teď už raději k samotné chalupě.

Poměrně moderní budova z 80. let je v původním stavu včetně vybavení. Nehledejte zde tedy žádné moderní a designové vychytávky z poslední doby. Koupelny s WC jsou na pokojích. Netřeba se bát, k výměně ručníků již od 80. let došlo, rovněž tak sanitární technika je nová a vkusně doplňuje styl. Pokoje jsou v prvním patře do kterého nás zavedou široké a příkré schody. Fakánky je třeba hlídat, ale kde dneska nejsou shody? Pokoje jsou nezvykle prostorné s dostatkem skříní a poliček. Na některých se to změní po roztažení přistýlky což je v pořádku, nejsme v hotelu s 5 hvězdičkami. Zbytek zařízení pensionu je v přízemí.

Tmavá avšak prostorná hala sousedí s prostornou, prosvětlenou lyžárnou. Ve spojovací chodbě najdeme WC. Z chodby je možné vstoupit do společenské místnosti a do jídelny s barem. Bar není moc dobře vyveden, patří rovněž k původnímu inventáři a podle pana Matouška půjde z baráku. Společenská místnost podle mě nepojme třeba večer všechny hosty bažící po komunikaci, natož s dětmi. Navíc chodba s jídelnou a společenskou místností tvoří průchozí celek (dokolááááá.cz) a to děti milují. Bude těžké to tam nějak ukočírovat. TV je ve spol. místnosti a rádio v jídelně, tak třeba podle chuti sledovat TV či nesledovat.

Pavlína, žena to pana Matouška, má na starosti kuchyň  a dále administrativu, úklid, komunikaci s klienty...... a pár pomocných prací s (vlastními)dětmi. Musím říci ač nevyučena, vaří dobře. Hlavní je, že porce neodpovídají zcela normě ISO 9002, protože jsou mnohem větší a chutnější. Navíc Pavlínka zvládá vše s úsměvem a to je víc než ISO. Jen si nemohu pomoct, že kuchyně - tedy vaření pro 20 hostů, byť jen polopenze, je těžký oříšek. O nás se Pavlína starala vzorně, ale po celé tři dny jsme ji neviděli - byla v kuchyni. To nás bylo jen 5 hostů. Pro 20 klijoušů to je podle mě na FULLTIME. Trochu jsem zvědav jak s pitným režimem. Na již zmiňované Apaluše fungovalo "čárkování". Kdo měl žízeň, vzal si požadovaný nápoj a udělal si na svůj účet čárku. (tedy pozor - obráceně: nejdřív čárku!!) Divil jsem se, kolik lidí přestože se jednalo o bohaté lidi, čárky nedělalo...... o to víc to zamrzí, že šlo většinou o známé. Na Poezii bude asi jiná klientela a tak to nepůjde. Jenže zavřít bar, když bude třeba hnusně (jako měli my)a nezbude než trčet v chalupě? A co s malými dětmi? S těma se člověk bude chvíli plácat v okolí a pak domů .... no uvidíme. Podle mě to chce ještě promyslet.

Třešničkou na dortu je přeci jen moderní technika - internet. Na baráku je k dispozici bezdrátové připojení na internet (WiFi). Ti nejzarytější netaři notebooky s sebou! Užijete si ale jen na pokoji. Dole ve společných prostorách signál záměrně není. Důvodem jsou děti a to (zcela správně) aby třeba neshodily či nepolily drahou výpočetní techniku. Pokud někdo prostě musí, tak na pokoji. Přiznám se, že já šel raději dolů, bylo to blíž na bar. Internet jsem oželel. Přestože rodinný pension, chtějí jeho majitelé oslovit co nejširší klientelu a proto se nezdráhají třeba i firemních "výjezdních zasedání." No, ale zasedat se bude ne na pokojích, nýbrž ve společenské místnosti a dnešní moderní managoři se bez internetu neobejdou ....... no prostě drobotina k doladění. Samozřejmě čistě subjektivní názor.

Celkové hodnocení? Víc než kladné. První samostatná sezona jistě přinese mnoho problémů a ukáže na spoustu drobných i větších nedostatků, které jsme při naší návštěvě neviděli a ani třeba vidět nemohli. Věřím, že se podaří všechna úskalí při provozu pensionu vychytat a že Jirka s Pavlínou přijdou na spoustu dobrých nápadů jak se dělá pension.

Přejedete to vyzkoušet i Vy?

více na www.pension-poezie.cz (kontakty, ceny, rezervace, ........)

| nahoru | Dokola |

Jak jsem již psal jeli jsme s Tonkou sami - bez mámy. Taková naše trochu premiéra. Na pomoc jsme si vzali tetu Láďu a Sofinku. Cesta byla naplánovaná na páteční odpoledne, kdy Tonička spí. Vše vyšlo a až na půl hodinové zpoždění a to , že jsem se musel vracet pro krosnu se odjez podařil. Cesta ubíhala dobře.

Protože jsem už dávno zapomněl, že nemám dálniční známku opotilo mě u Mladé Boleslavy. Tam jsem totiž  absenci tohoto doplňku pro placené úseky dálnic na čelním skle teprve zaznamenal. Musel jsem zastavit u pumpy a známku koupit. To Tonku probudilo, ale nemělo to negativní vliv na dobrou náladičku.

K chalupě jsme v pohodě dorazili okolo 5. hodiny. Bylo plno. Pokoj č. 3 byl připraven. Tonka ovšem odmítla vstoupit do penzionu. tak jsme se mrcasili na parkovišti před. Cestu i parkoviště lemovaly víc jak 1,5 metrové bariéry sněhu.

Večeře podávaná na čas mě úplně odrovnala, protože Tonička nepapá, musel jsem dojídat i její poloviční porce. Láďa se Sofinkou dorazily po večeři v pořádku. To se Tonka konečně trochu osmělila. Kluci matouškovi - Hugo a Matouš - zase vyrostli a tak bylo veselo.

Nějak mě to celé zmohlo. V 10 večer jsem velice úspěšně usnul.

Ráno jsme vstali asi v 8. To byl pro Láďu zabiják. Nějak jsme to zvládli a po bohaté snídani šli na první vycházku. Na louce za penzionem se konaly závody v běhu na lyžích. Holky to moc nebavilo.

Po návratu na chalupu jsme šli na oběd do místní hospy. Docela to šlo, jen jsem se přejedl.

Odpoledne jsme vzali Huga s Matoušem na výpravu, která se tak vydařila, že jsme málem přišli pozdě na večeři. Ta byla jako již tradičně super (opět jsem měl dvě porce). Holky šli zcela dobrovolně okolo 9. do hajan. Tonka měla premiéru. Poprvé usínala sama a my dole klábosili.

V neděli dopoledne se nám Tonička konečně rozjedla. Byla jako kyselina. Absolvovali jsme repete výletu s kluky. Dostali polívku a palačinky a pak domů.

Z inspekčních poznámek tu mám jen samou chválu.

Dostatečně dimenzované pokoje nám umožnily jet bez postýlky. Teplá voda, teplo v pokoji, výběr pití na baru. Jo, čisté voňavé lůžkoviny.

 Jen a to se bude týkat pouze určité věkové kategorie dětí, jsem měl problém s místem na hraní. Nejoblíbenějším prostorem pro naše holčičky na hraní byly totiž schody. No a to si jeden táta neodpočine. Střídavě jsme chodili já s Láďou hlídat jestli někdo neletí ze schodů.

Přestože zkoušení paní zimou, která se letos rozvášnila, plni optimizmu vedou na Poezii první sezonu velmi úspěšně.

Jen tak dál.

| nahoru | Dokola |

(uskutečněno 5.7 - 9.7. 2006; na kole najeto 65,2 Km)

Tak nějak to jde s tím druhým potomkem lépe. Už se člověk tolik nebojí, není tak citlivý. No tak jsme tedy vyrazili na další inspekční cestu do penzionu Poesie. Tentokráte nás zajímalo, jak jsou majitelé připraveni na novorozeňata a početnější skupiny. Bylo nás tam totiž více. My - Adam,Míla, Tonka a Jula. Dále Saša s Vláďou a Kubou a v neposlední řadě Láďa se Sofinkou.

Poprvé jsme měli možnost se podívat do okolí díky příznivému počasí. Náš akční rádius byl zvětšen dopravním prostředkem zvaným kolo a Tonka měla Croozer. Julek měl s sebou zatím "pouze" kočárek Mikado.

Přivítali nás vřele nejen majitelé avšak také milé, slunečné počasí. Tonka se Sofinkou hned začaly pokukovat po Matoušovi. To je syn majitelů onoho luxusního pensionu. Dobře si to děvčata vybrala. Jen nevím jak se o něj budou dělit. Hned jsme vyrazili na okružku ke kapličce. Dále děti sondovaly připravený bazének jak ho nejlépe protrhnout a na kterých nejvíce nebezpečných místech se dá ještě hrát. Odpoledne rychle ubíhalo a na řadu přišla strava. Jako vždy vynikající. Grilované masíčko a buřtíky - samoobsluha. Nádhera. Nástupní den dopadl tedy dobře a to včetně spinkání, děti byly utahané.

Následující den jsme i s Jirkou a Pavlínou vyrazili na rozhlednu Štěpánka. Bylo nás hafo a počasí opět přálo a vše se blížilo ideálu. Na rozhledně byl rozhled a stánek, houpačky a pískoviště. Cestou zpět jsme byli nuceni se zastavit na jídlo neb byla doba oběda. I to jsme přečkali. Odpoledne byl naordinován klidový režim u bazénku což ovšem neplatilo pro mě a pro Sašu s Vládikem. My tři jsme vyrazili na nádraží Kořenov. Smutný pohled na rozpadající se nádražní budovu ostře kontrastoval s mnoha miliónovými odměnami manažerů ČD a pochybnými rychlovlaky Pendolino. Procházka to byla hezká a příjemná a rozptýlila obavy, že v okolí nejsou vhodné terény na kratší výlety. Co bylo k večeři se mě neptejte. Už je to měsíc nazpátek. Vím jen, že to bylo vynikající a že Tonka stále nejí.

V pátek jsme s Toničkou po snídani vyrazili na veliký výlet na kole. Tonka v Croozeru. Chvíli jsem jí táhnul já a pak převzal žezlo Kuba. Tonka byla v 7. nebi. Cesta nijak výrazně do kopce, přesto stoupá až na místo zvané Jizerka. Zde louky, krásné chlupy a v podstatě rovina. Ideální terén na procházky s kočárkem. V okolí vřesoviště, potok. No moc jsme si to užili včetně občerstvení. Jediná nevýhoda, která nemusí někomu ani vadit, že domů se jede zase stejnou trasou. Přijeli jsme asi ve 4 hodiny a měli jsme takovou sportovní náladu, já a Vláďa s Kubou jsme se vydali pokořit Čertovu horu. Samozřejmě na kole. Míla se Sašou a s Julkem a Tonkou jeli do Harrachova autem samostatně. No co mám povídat. Vyjel jsem to, ale nestačil jsem ani Kubovi ani Vláďovi a dojezd zpět domů byl z mojí strany  vysloveně na morál.

Protože se mi na Jizerce moc líbilo, vyvezl jsem tam rodinku další den. Jak jsem říkal ideální terén na nenáročnou procházku. Navštívili jsme také muzeum a ilegálně si smočili nohy v potoce (mimo značenou cestu). Další krátkou procházku jsme pak absolvovali odpoledne. To už  jen po Kořenově a s Matoušem. Sofinka byla nucena totiž odjet s Láďou již druhý den pobytu. Takže se nemohla účastnit naší hry na busík. Já byl busík a postupně vozil zájemce v Croozeru tam a zase zpátky.

V neděli se dopoledne konala první letošní mše v kořenovské kapličce. Šli jsme s Mílou taky ač nevěřící v předtuše zajímavých zážitků. No nějak nevím. Ještě, že ty děti potřebovaly na vzduch. Mohli jsem taky utéct. Ale proti gustu žádný dišputát. Cesta zpět proběhla bez větších problémů a tak jsme se rázem ocitli zase doma. Tady jsme pak mohli vzpomínat a srovnávat minulé návštěvy.

Už je to rutina už je po záběhu. Vše funguje jak má a přitom v pohodě a v klidu. (tedy někdy taky ne, jako všude, že?) Jídlo prostě jako od maminky (ne od té co vařit neumí).  A protože už se pension zaběhl byl i čas na to se večer posadit a u čajové smrště nebo u vína poklábosit. Jediný kdo to nakonec odnes jsem byl já. a to nějakou vyrózkou. Julek, Tonka byli totálně v pohodě a Míla jen lehce unavená.

Já se tam zase těším! Cože? Vy jste tam ještě nebyli? No tak .........

Improvizovaná fotogalerie pro dokreslení atmosféry