|
Možná, že kdyby
nedostali zákaz jezdit po světě, nikdy by nenapsali tolik
zajímavých knih a nezpracovali tolik pořízeného materiálu .
Výstavu provázela docela mohutná reklama. Škoda, že tereziánské
křídlo Starého královského paláce člověk situačního plánku
neznalý mine jako koš na odpadky. Za to cedule WC jsou obrovské
a všude přítomné. Pravda, to je taky důležitá a nepostradatelná
lidské potřeba.
Sponzoři této stránky - děkujeme
Do paláce se
vchází z královské zahrady. Pro rodinky s kočárkem je nejlepší
cesta (vždy do kopce, za to bez schodů) ze stanice metra
Staroměstská. Jde se vedlejší uličkou, která obchází zámecké
schody. V zahradě to je po rovině. Všude cizinci. Výkřiky a
zvolání to je hustý se mění v Lavli, najs, patláma patláma ……..a
jistěže úsměvy.
Protože náš
„drobeček“ Tonka má kníkavé období (doufám, že ji brzo přejde)
čekali jsme v zahradě až usne. Pak vstup, rodinné vstupné (moje
první v životě) – 110 Kč. Inu kultura je kultura. S kočárkem
nebyl problém, všude jsme směli. Problém byl s tím, že na
výstavě řvalo domácí kino, kde promítali původní dokumenty
z cest obou pánů a to naši Tonku dokonale probudilo. Nejdříve
nadšení nad lidmi a obrázky a pak kníkot….. Zrychleně jsme
absolvovali. Můj dojem? Ve své době to byl jistě úctyhodný
výkon, který zaslouží uznání i dnes. Bohužel dnes si může každý
poměrně lehce cestovat téměř všude tam co Z&K a pořizovat
dokonalé snímky nebo filmy a tak bych řekl už to tak netáhne
jako v jejich době. Co mě zaujalo neméně byly prostory onoho
paláce. Byl jsem tam prvně a architektonické ztvárnění ještě
z komunistické éry sršelo invencí, dokonce vkusem a samozřejmým
sladěním historie s moderní technologií. Nevím kdo to
projektoval a vymyslel, musím říci, že to uměl.
Po kultuře to
chtělo gáblík, slunce svítilo a bylo hezky. Prodrali jsme se
skrz všechna nádvoří hradu na Hradčanské n. a do Nerudovy ulice.
Zde se nachází jedna z prvních novodobých čajoven v Praze.
Bohužel z klasické, pohodové čajovny se stal čajový pajzlík pro
cizince. Něco jako suvenýrové krámy s nápisy „tipycal czech made“
a ve výloze bábušky. Možná to byla náhoda, já i Míla jsme si
vybrali čaj co nám absolutně nechutnal a dříve dobrý koláč byl
poněkud unavený a mdlý. Tonička mezi tím balila cizince – bude
šikovná holka. Jeden dokonce kvůli ní rozbil skleničku. Raději
jsme se hnuli směrem ke Karlovu mostu …
Odtud stále ještě
s pachutí v puse jsme se vydali přes Staromák nametlo na stanici
Muzeum. Tonka stále v pohotovosti, strašně ji baví auta a když
se něco kolem děje a to se v Praze vždycky něco děje.
Další kulturní
vycházka byla 30. dubna na Kampu, kde byl slet čarodějnic. Vzali
jsme to velkoryse. Výstup z metra na I.P.Pavlova a pěšky
k Vltavě přes Karlovo n. Vltavu jsme překonali tradičně, po
mostě, který nevím jak se jmenuje, protože jejich jména jsou pro
mě nezapamatovatelná.
Pěkný zážitek jsme
měli hned na druhém břehu u smíchovského zdymadla. Je tam tzv.
Dětský ostrov. Uprostřed Prahy opravdu ráj pro děti všech
věkových kategorií. U vstupu, který je volný se člověk dozví co
se všechno nesmí a pak už si může jen a jen hrát. Žádní psi,
žádné vajgly, žádný bordel (to ty zákazy) takže zbývá pouze
počkat až se uvolní nějaká ta atrakce….
Pokračovali jsme
po nábřeží až k našemu cíli na Kampu. Slunce pěkně hřálo a lidi,
kupodivu hodně Češi, si to užívali. Tonka opět problém
s usínáním. Probíhaly i nějaké ty histeráčky a breky. Všechno
jsme ustáli a proto jsme si mohli dát v klidu staročeský koláč.
Následoval ústup domů. Na metro Staroměstská a pak už jsme za 35
minut odemykali zámek naší základny.
|
