.: K2 :.

 | První zub | Co do porodnice II ? | Jak to bylo s narozením? |

Dnes 6.5. ještě čekáme až se vyklube K2. Tento docela nepříjemný čas trávím rozumováním. Jako nastávající zkušený druhotatínek pokračuji v seriálu Co do porodnice?. Tentokrát díl pro tatínky.

Když jsme jeli prvně, zapomněl jsem si snad úplně všechno. Přezůvky, převlečení, jídlo, pití .... No prostě nevěděl jsem do čeho jdu. Dnes s jedním zářezem na pažbě už vím, že bačkory jsou důležité. Jinak chodíte v ponožkách. Jistě, je to záležitost místních poměrů. Natrénovanou cestu bych rovněž nepodceňoval. Posledně jsme tam jeli před dvěma lety. To je na dnešní dobu docela dost. A ejhle. Na trase je objížďka. No jestli na téhle cestě Míla neporodí, pak už na žádné. Vede to po silnicích 3. třídy. Škoda, že nemáme tank. Mimochodem, kde že  mizí moje daně?

Doporučuji předem vyzkoušet a ověřit stav záznamové techniky. Jedná se o zcela unikátní okamžik a je třeba si dávat pozor, aby nám neunik. Třeba na takové banalitě jako je vybitá baterie v kameře nebo foťáku. Dostatek záznamového materiálu je rovněž klíč k úspěchu. Protože tam máme být něco platní naší drahé polovičce je dobré si focení a točení nechat až na "potom". Záleží asi na průběhu a na vkusu.

Někdo tráví na "hekárně" hodiny, někdo je hned hotov. Vodu a nějakou mňamku si beru určitě. Je to příroda a nikdo nevíme co si na nás uchystá.

Bačkory jsem zmiňoval. Myslím, že čisté triko, lehké kalhoty či domácí oděv (kdo ho ovšem nosí?) se hodí. Přehodí přes vás zástěru a mít pod tím normální oblečení není vůbec příjemné.

Mýdlo ručník? Proč ne. Umýt si ruce, osvěžit si obličej ......

Peníze, doklady, telefon, snad nemusím zmiňovat. Marně pátrám, čím bych tu Mílu trumfnul (díl I. Co do porodnice?)a nic mě nenapadá. Ono už teď to vypadá, že to bude slušné zavazadlo. Doporučuji baťoh.

Co říci závěrem. Vem si Ty vole bačkory!

Seznam co s sebou :

• rodičku

• všechny doklady, peníze

• záznamová technika v perfektním stavu (baterie, dostatek záznamových médií)

• oblečení na převlečení + bačkory (možná nebude potřeba)

• trochu jídla a dostatek pití

• mýdlo a ručník

• (dobré povahy nezapomenou na mňamku pro sestřičky - mají to těžké)

Snad to dobře dopadne .......

Chcete seznam doplnit? Pište na adam@dokola.cz

Babí Jindra bydlí blízko a tak jsme za 20 minut zpět. Míla již siká v předsíni a tak se mi zdá, že to nebude jen na monitor. Je brzké ráno, cesta jde dobře, dokonce jsme někdy chytli i zelenou. Jelikož platíme ty daně, opravují se všude silnice. I ta do Neratovic, kde sídlí naše dvorní porodnice. Byl jsem tázán (což jsem čekal) zda nemohu jet opatrněji. Rád bych.

To už parkujeme a duševně se chystám na byrokratické martýrium ve vrátnici (jako minule). Nic takového. Máme jít rovnou do 4 patra. To nás už veze výtah se slepou klávesnicí na volbu patra To je takový test jestli si člověk vůbec zaslouží nějakou péči. Hurá! Trefil jsem se do 4, kde je porodnické oddělení. Vítá nás paní a bere Mílu rovnou na monitor. Táže se zda máme telefon na pana doktora Chlebečka. No Jistě! "Tak mu zavolejte ať už nejezdí. Je tam nález 8 cm, to by nestihl." Zde jsem se orosil. Takže porod bez doktora! Jen já , Míla a jakási paní .... Míla než na sebe nechala šáhnout se ujistila, zda je paní doktorkou. Ne, ale ve škole je to taky učili. No sláva. Jdeme hned na sál. Mílu lifrují rovnou na onen stůl, kde se rodí děti. Je něco po půl šesté.

Zde opět prostor pro samou chválu na paní asistentku i paní doktorku. Ta doráží na místo činu později. Uvádí se vytasením nůžek velikosti nože rozparováku. Míla jí velice důrazně odmítá (mírně řečeno) a paní doktorka vyklízí pole. Je však nablízku, celou situaci sleduje, aby se v pravý okamžik do věci mohla vložit .. (promiňte Cimmrmannologové ..) Chvíli rozdýchává odmítnutí rodičky a s mumláním " ...stejně to budeme muset nastřihnout ..." a odchází.

Osaměli jsme. Míla, paní asistentka a já. Opět velice citlivá dáma, hluboce smekám, před takovým povoláním, kde je třeba trpělivost a cit. Míle to jde dobře, jen potřebuje tu radu, tu opáčko z minula, aby se vyvarovala školáckým chybám. Chvíli se tam ještě přimotá sestřička a vyzvídá takové ty administrativní věci. No snad si něco odnesla.

Normálně bych se rozkašlal, rozkýchal a upad. Nejsem v nejlepší kondici. Při porodu ne. Už je to skoro hodina a Míla žádá, abychom ho vyndali, že to trvá dlouho. Já po té hodině, jen obyčejného stání u rodičky, toho mám taky dost. Paní asistentka Mílu chválí a oba se dušujeme, že je tam Míla jen chviličku. Přichází paní doktorka a upravuje stůl na lepší polohu. Zázrak, hned to jde lépe. Jako zkušený pozorovatel vidím, že na sebe "asanda" a doktorka hodí okem, do kapačky dají nějaký ten sajrajt na posílení kontrakcí a to znamená - jdeme do finále. Intenzita chválení a povzbuzování zesílí. Já se přidávám, přestože jsem předtím byl zticha a do ničeho se krom otírání potu z obličeje nehrnul. Kluk už se klube. Má tam ještě rameno, mrštný pohyb paní doktorky na stoleček s náčiním. Šmik a je to. Julius je na světě.  Šmik a je zcela samostatnou lidskou jednotkou. Zázrak, nádhera. Je 6:48. (52 cm a 3740 g) Opět zavládne dobrá nálada, všichni se smějí a veselí. Chválíme Mílu i Julka. Kde se vzali, tu se vzali další odbornice na poporodní péči novorozeňat a předávají si kluka jako štafetový kolík. Zase samá chvála. Míla kupodivu (narozdíl od minule) na Julu mluví.

Odcházíme na vážení, točím, fotím, točím fotím ..... Na sesterně dostává náš chlapec přezdívku pohodář. Svým chováním jasně naznačuje, že je to teda jako v klidu a o nic nejde. Nebudu unavovat takovou tou placentou a dalšími technickými detaily. Jula se k mámě dostal už 2 hodiny po porodu. Ležící, spící - v pohodě. Je to frajer a má skvělou ségru. (a co teprve ty rodiče.)

Tak snad bude zdárně růst a mít se k světu jako Tonička a to je to nejlepší co nám může přihodit. Na závěr poděkování tentokráte bezejmenným; paní asistence a paní doktorce (snad to jména později seženu) a panu doktoru Chlebečkovi taky za předporodní péči.

Fotky a vyjádření hlavního aktéra zde >>

V prvním případě to hrozně letí. Už je tu první zub a za chvíli půjdou ti naši drobečkové do školy.

Ve druhém případě, studujte odbornou literaturu, čtěte návody na použití, ale stejně je každé mimino zcela unikátní jedinec. To bylo tak.

Nalili se Julovi dásně i byl nerudný. Pak dostal horečku. Víkendový program byl zrušen. Jula mi přistál v náručí, nespinkal byl zcela hotovson. Dostával pitíčko, nosil se, hlavu položenou na rameni a odmítal jíst. To znám, když je jednomu zle ……. I po čase  – v sobotu odpoledne – jsme začali podávat sirup Panadol. Ten první zabral, ty další nikoli. Spekulovali jsme zda  doktorce ano či nikoli, zda na pohotovost a proč si kluk pořád sahá na to ucho. Mimochodem jeden náznak otitidy už máme za sebou a tak se nám to moc nelíbilo, že to (česky řečeno recidivuje). Co naplat. I odchodil jsem si odpoledne večer a noc. Julka v náručí. Občas spal, ale spíš trpěl. Horečka do 39°C prostě nikoho nepotěší.

Ráno jsme se rozhodli aplikovat Panadolové kapsle. Ty zabraly spolehlivě a Julovi se ulevilo na 37,5 – 37,7. To začal zlobit. Volali jsme na pohotovost, kde řekli, že kdyby měl zánět středního ucha vypadalo by to jinak a že za ucho se drží pravděpodobně proto, že se neumí chytit za zub. A tak jsme byli rádi (obrazně řečeno), že už mu to zase stoupá, protože se sklidnil a byl zase nošený. Na noc dostal čípek Panadolu a se i vyspal.

V pondělí ráno paní doktorka konstatovala, že má virózu a že to nějaký ten den potrvá. Protože si sahá na ouško, musíme na ušní.

Na ušním zjistili, že mu nic není.

Ve středu i my věděli, že Jula je fit a že má první zub. A teď babo raď. Ve všech návodech na děti se člověk dočte, že s růstem zubů není spojená teplota a v žádném případě horečka. Dvoudenní viróza mi ovšem připadá nepravděpodobná a hlavně jí neprovázely žádné příznaky, jako uzliny, rýma či kašel, či jiné náznaky nastydnutí.

Moje teorie zní – máme první zub a jeho zrod byl provázen horečkou! A odborníci ať k tomu zaujmou stanovisko.