.: KRKONOŠE (on-line) :.

Nejprve něco on-line pozpátku. Vypravovat jsme se začali v sobotu. Jel jsem na nákup, balilo se a takové ty různé předodjezdové záležitosti. Večer už jsem neměl sil si cokoli zapínat a usnul spánkem spravedlivých.

V neděli ráno jsme vstali jako vždy, tedy pozdě. Nikam jsme se nehrnuli. Odjezd byl plánován na 13. hodinu. Čas rychle běžel i šel jsem vyndat oře z garáže a nandat autobox a pomalu ládovat zavazadla na palubu. Velké zklamání v  rodince nastalo, když se ukázalo, že naše jinak docela velké auto nepojme dva a půl člověka (z toho dvě ženy)plus bagáž (pro dvě ženy),moje skromnou taštičku, přenosnou lednici a postýlku, sáňky zapůjčené Tomášem (sledujte tom.dokola.cz) a tašku s jídlem ..... no a k tomu všemu náš skvělý Croozer. Oželeli jsme tedy náš uspávací prostředek pro Toničku a se slzou v oku s hodinovým zpožděním vyrazili.

Cesta ubíhala celkem dobře. Posuďte sami: ...... ne,ne to bych se opičil. Zapadající slunce nám po celou dobu svítilo do zad, Tonička spala až za Starou Paku. Pak byla přestávka na kojení. Pak zapadlo slunce a nastal ten nejhorší úsek cesty. Totiž z Horního Maršova na Pomezní Boudy. Tonka začala řvát, tma jako v pytli, čůrat se mi chtělo, silnice samý led. No lahůdka. Dle instrukcí jsme zastavili u High 1050. To je nová bouda ze sportovní halou přímo na Pomezních Boudách (doporučujeme >>). Pak už jen chvilku a bydleli jsme. Na přání majitele nezveřejňujeme umístění ani jméno chalupy. Jedná se o ryze soukromý objekt, takže nedoporučujeme ..... Večer už toho moc nebylo krom čajové smrště, která končila po 1. ráno.

Celý den svítilo slunce a bylo jedním slovem nádherně, takže není divu, že jsem lovil západ slunce. Trochu pozdě, ale přece.

| nahoru |

Ráno bylo trochu těžší. Není se co divit. Po asi třech litrech čaje Gunpowder Formosa. Navíc Tonička tradičně vstávala lehce po 7. hodině. Celkově bych s překvapením řekl, že Toninka je docela v pohodě a zvládá všechny útrapy s nonšalancí sobě vlastní. Tedy s úsměvem a trpělivostí. Řve jen v krajním případě - třeba když jí vyklopím ze sání. To předbíhám .....

Slunce rychle rozzářilo celé okolí. Nezbylo než počkat až i trochu prohřeje vzduch a vyrazit na naší první procházku. Tonička přetrpěla příkoří oblékání a výpravy a zízajíc na to bílé divné, byla celkem v pohodě.

Cesta probíhala až ke kostelu v Malé Úpě bez problémů. U kostela jsem coby novic v tahu saní se nějak zasnil či co a najednou jsem uslyšel hýkot Míli. To už Tonka i se saněmi ležela na sněhu. Lekla se a nastal hrozný řev, který byl k neutišení. Nakonec se přeci jen uřvala do spánku a mohli jsem nerušeně pokračovat směrem k Lysečinské boudě. Již ve střehu plynula cesta bez dalších karambolů. Tonička spala jako zabitá (podle Míli skoro zabitá), takové divy dělá horský vzduch. I přes tuto skutečnost jsme se otočili a vrátili se na "óčko" do chaty.  K obídku jsme se nežinýrovali a dali si čínu z 1/2 kg masa.

Tonička je společenské stvoření. Nejraději je mezi dětmi. Buď se snaží být přímo v kotli nebo chce alespoň všechno vidět. Míla se diví, že si nechce sama hrát v postýlce v našem pokoji. Já ne. Být v chumlu je mnohem lepší. Trochu nám chybí Croozer na uspání. Naopak během dne je tolik zážitků, že přechodové období kníků, kde se má jít spát, ale se nechce, je opravdu minimální.

Odpoledne po obídku a krátkém času her jsme vyrazili opačným směrem, tedy k Pomezním Boudám. Na Pomezkách to letos poprvé vypadá na "blbou náladu". Průvodní jevy jsou: zrušení jednoho krámu "párky, biče, rakve", nedostatkem krkonošského plátku Veselý výlet a zjevem ve zbylém smíšeném zboží - unuděná buchta s totálně otráveným ksichtem. Zpátky jsme to vzali "horní" cestou a přesně se západem slunce, který si nezadal s tím nedělním jsme se vrátili domů.

Večer nebyl už tak bujarý a v mém případě především becherovkový. Léčil jsem si bolení bříška. Velice úspěšně.

| nahoru |

Moc čaje nebo Becherovky, po obojím je těžké ráno. Tohle úterní jsem měl tu milou povinnost vstát a jít nakoupit pečivo a máslo. Bohužel po pěkném počasí ani vidu ani slechu. Minus 9 a silný vítr nevěštily nic dobrého. A nic dobrého se taky nedělo. Nedalo se pomalu jít a mrzlo mi všechno co jsem neměl alespoň pod dvěma vrstvami oblečení.

Čerstvé rohlíky s máslem nám byly odměnou. Vítr se zázračně utišil, mraky se rozešly a počasí nám dovolilo vyrazit opět na Lysečinskou boudu. Tentokráte jsem dorazili na místo. Plynulou otočkou jsme se vrátili na oběd. (párek s kaší). Počasí se pro změnu zkazilo a začal foukat opět silný vítr a zatáhlo se. Naše druhá vycházka tedy směřovala ke kostelu v Malé Úpě. Na palačinku čajík, grog a štrůdl. (200 Kč) Toničce hospody nesedí. Prakticky to celé prořvala a podobně nevrlé (tedy z Toninčiny strany) bylo i odpoledne i večer. Není se co divit. Je vlastně třetí kritický den. Počítám-li i neděli kdy jsme se přesouvali.

Tedy pivo, vyčurat a spát. Zdravíme Tomáše a všechny co sledují Dokola.cz

| nahoru |

Vypadá to,že jsem se přepočítal. Krizový den je dneska. Tonička byla protivná téměř celý den a teď o půl desáté večer se jí Míla marně snaží uspat .... Ale popořadě. Ráno zataženo a větrno. Vstal jsem s Tonkou a šli jsme dělat vizitu. To obnášelo projít celou chatu a všude se podívat co je nového. Většinou nic, ale zabavilo nás to na hodinu. Tu Míla využila ke spánku. Po 9. jsme si připravili snídaňku a plánovali dnešní výlet. Vyhrál to Spálený Mlýn. Měli jsme k dispozici další dopravní prostředek. Přestože Tomášovi sáně jsou svými jízdními vlastnostmi nepřekonatelné, museli jsme díky povětrnostním vlivům zvolit jiný prodloužený model saní  kam jsme prdli boudičku od kočárku paní domácí.

Foukalo, sněžilo a bylo hnusně. Tonička vyjadřovala naprostou nespokojenost s novým modelem saní a vyžadovala návrat k původnímu vozidlu. To jsme jí splnit nemohli. Bohužel to řvaní se nedalo vydržet a tak jsme ji nesli v náručí. Cesta se záhy spustila z kopce a v lese konečně nefoukalo. Tonka byla v náručí spokojená - nosiči už méně. Zkuste si nést naprosto beztvarý předmět, který váží i s oblečky 9 kilo. Sněžení zhoustlo a vítr se utišil. Toničku stále ještě nespokojenou jsme dali na sedačku do saní. Ječela. V kopci před námi se objevila skupina turistů. Jen jí ta potvora zmerčila, nasadila úsměv číslo dva. Všichni na ni dělali ťuťu ňuňu - to je hodná holčička. Grrrrrr..... Náš andílek se společensky unavil a usnul naštěstí velice záhy. Pak spala až domů, do chaty.

K obídku byly zapečené těstoviny - jako vždy super. Odpolední klid se nekonal. Lítali jsme okolo Tonky. Ta už zcela na drsno dělala ksichty na všechny a na všechno. Chvíli to bylo lepší, chvíli  zase horší. Už v příšeří jsme vyrazili přeci jen ven. Míla nesla Toničku v klokance. Udělali jsme jen malý asi půlkilometrový okruh okolo chalupy. Tonička spala. Dali jsme se do klidu. Ne na dlouho. Večer probíhal bohužel v odpoledním gardu. Řev, jekot a další. Abych zase naházel špínu, byly i světlé chvilky kdy jsme dělali legraci. Jen jich bylo jako šafránu. Dlužno ještě říci, že dneska byly "kuku" skoro všechny děti. V chalupě jsou například dva asi dvouletí kluci Matýskové. Několikrát se srazili tak, že vypadli jako když je rodičové tlučou. Další děti dělaly věci, které jsou v chalupě výslovně zakázány a které by je nebýt třetího krizového dne ani nenapadly. Večer byl ve  znamení řevu a jekotů ..... Každý den není prostě posvícení. No, vlastně teď nad tím tak přemýšlím, ta držkovka byla super a furt lepší tady než  v práci .....ne?

| nahoru |

Ráno byl pohled z okna celkem tristní. Bylo vidět jenom bílo. Sněžilo celý den takže jsme nebyli venku. Ke sněžení foukal silný vítr. I odpoledne jsem nevydržel a šel se podívat na Pomezky jak to vypadá s naším autem. No špatně, i když jsem měl s sebou foťák tak jsem byl tak konsternovaný z toho co jsem viděl, že mi nenapadlo ani bliknout. Auto bylo zapadané do výše kapoty. Pravda , okolo byl jako by kouzlem asi metrový volný prostor. Hroší byl pohled před vůz. Tam ta metrová závěj pokračovala asi 10 metrů.  No uvidíme, říkal jsem si. třeba se to zlepší. To jsem bohužel netušil, že může být mnohem, mnohem hůř.

Protože každý čtvrtek se koná od 19 do 21 na hale fotbal a to já nemůžu vynechat přijel pro nás v 18:40 skútr a jelo se. fotbálek to byl férový - ti dobří s těma slabšíma a my tři z chalupy. Budu asi vládnout davy, protože jsem na ten fotbálek strhnul ještě dva spolubydlící. Prohráli jsme jen o gól a to se ještě skončilo dřív, protože místňáci nechtěli prohrát. Měli jsme totiž mohutný finiš a hrát ještě asi 20 minut, tak bychom vyhráli.

Fotbal byl nuda proti následující příjemné hospodě - čekali jsme na skútr. Odnesly to u mě 2x10 a dvě malé, u Petra 3x10 a u Radima 12 + 2x malá 12. Pak zavelel šofér jedem a museli jsme klusat. Sněžilo tak, že nebylo vidět ani na grog. I nasedli jsme na saně. Pak jsem si zakryl kapucou obličej. Pak jsme se náhle zastavili. To byl skútr totálně zapadnutý v asi 1,5 metru hluboké závěji a nedalo se dál. Ještě, že nás bylo 5. Museli jsme ho z té závěje vyndat. Já se účastnil hlavně tím "héééj rup", protože po fotbálku jsem už rozhodně sílu neměl. Vyprošťování trvalo asi 20 minut. Pak mě posadil na skútr a jeli jsme pokorně na "dolní" cestu. Ta je při sněhové kalamitě (ta tu zrovna je) skoro sjízdná. Řítili jsme se proti bílé tmě asi 80. Občas to vypadalo, že bloudíme. Z toho mě vyvedla rána do hlavy. To byla větev nějakého stromu, který jsme minuli asi o 20 cm ...... všechno dobře dopadlo a náhle se před námi objevila světla naší boudy. Sláva, sláva .....

Milující ženy už na nás nečekaly. Není se co divit. Bylo půl dvanácté. A jen já měl přichystanou večeři. Jo Míla je nejlepší ...... to mi záviděli.

| nahoru |

No nebylo to o nic lepší. Opět jsme koukali do bílé tmy. Během noci napadlo asi 20 cm sněhu. Nikam jsme nespěchali. Foukal silný nárazový vítr a sněžilo a sněžilo a sněžilo a ..... Už to nebyla legrace. Život se zastavil. Jezdily jen rolby. Náhle se roztrhaly mraky a objevilo se slunce. Vítr se neztišil. Protože jsme včera venku nebyli, vyrazili jsme s Toničkou ven. Ihned jsem ji vyklopil. Takže zase řev. Cesta ke kostelu se proměnila ve zcela nesjízdnou závěj. Chvíli jsme se snažili a pak jsme se otočili zpět k vleku. Tam byly Renata a Jarka. To jsou takové čarodějnice, že to nebudu ani popisovat. Domluvili  jsme se - u nás na boudě. Za asi hodinu přišly. Daly "Bejlís", kafe a vodu. Pokecali jsme a jely. Viděli jsme Daníka a Káju. To jsou jejich děti. Ach jo ty vyrostly .......

Po o. což byla spíž svačinka jsme vyrazili s Toničkou na krátkou v klokance. Míla statečně nesla ten žok. Tonička se záhy probudila. Šly do chaty a já se jal v těch závějích stavět iglů. Bylo moje první a tak mi to nešlo. V 18 jsem toho nechal. Odpoledne se vítr částečně utišil a přestalo sněžit. Ne na dlouho. Po 20. se strhla sněhová bouře. Možná trvá do teď. To už nevím, protože jsem si dával čajovou smršť z kouřového čaje. A už jsem moc nevnímal. Nechtěl jsem o té katastrofě nic vědět. Silnice nesjízdná o našich autech na bývalém parkovišti ani nemluvím.

| nahoru |

Slibovali zlepšení. Tedy ti od počasí. Houby. Stále silný vítr a sněžení. Sáně jsme ani nevyndávali. Tonka šla do klokanky. Vyrazili jsme ke kostelu. Brodili jsme se bývalou cestou, nyní závějí. Od kostela  rychle zpět k vleku. Tam zase ty čarodějnice. Renata a Jarka. Opět jsme se domluvili u nás na chatě. Asi za hodinu tam byly. Tentokráte probíhala šampaň párty. Tonička se na obě čarodějnice šklebila až řvala. Vůbec se jí nelíbily. Protože na víkend přijeli další hosti bylo vůbec veselo. Chtěl jsem jít brzo spát, ale se mi to podařilo až o půlnoci. Holky si svoji spotřebu zaplatily a ještě jim dlužím alespoň 150 Kč. V dobré náladě přeplatily.

I tento den jsem viděl Šreka II. Celkově asi po 5. během pobytu. Den byl prosvětlen také pěknou příhodou. Ráno byl v závěji vedle chalupy skůtr. Účastnící noční příhody vypovídali, že patří "našemu" řidiči co nás vezl z fotbalu. Byl pod vlivem a připadalo mu že nemá klíč od zapalování. Pak zase, že ho ztratil .... bylo veselo. Ráno pak museli přijít jeho kolegové a vyprostit skůtr. Všichni se moc bavili na jeho účet.

| nahoru |

Ach jo to to uteklo. Asi odjezdový den. Asi proto, že není vůbec jasné jestli odjedeme. Mírný optimizmus byl na místě, protože trvalé sněžení se proměnilo v přeháňky a co víc, nefoukalo! Celé dopoledne zabralo balení a přípravy. V půl 12 byla bagáž na skůtrových saních. Měli jsme zaplaceno a tak nezbylo než se rozloučit. Pohled na místo, kde původně stálo naše autíčko byl tristní. Pan domácí prohodil:"To máš za 5 minut odházené" a zmizel za závějí. Šel jsem si půjčit hrablo a začal odklízet. Asi po hodině a něco mi přišel pomoci Radim, spolubydlící.. Moje auto už skoro bylo a ještě to Radimovo...... Celkově to trvalo 2 hodiny.

Míla byla už netrpělivá. Konečně byla auta venku a jeli jsme. Vlastně jsem se ještě převlékl do civilu. Byl jsem jako sněhulák. To jsem ale šikovný. Bohužel jsem zapomněl na náhradní ponožky. Takže musely schnout za jízdy. A ta teda byla! Tonka ihned po usazení do sedačky začala ječet. Vykodrcali jsme se z parkoviště a pokračovali po silnici na které byla asi 10 - 15 cm vrstva sněhu. Místy uježděná dohladka, místy téměř nesjízdná protože s vyjetými kolejemi. V takových místech je třeba se nebát a trochu přidat. Jinak jsem jel asi 30 celou dobu. V jednom místě už pod Spáleným Mlýnem jsem byl donucen vyjet z optimální stopy, protože protijedoucí auto. Výsledek se ihned dostavil. Jen co nás minulo, dostali jsme docela slušný smykanec. Cesta mírně z kopce, povrch jako sklo. Najednou koukám, vedle nás záď našeho vozu. Bravurní reakcí, protipohybem volantem, jsem to za okamžitého ubrání plynu srovnal a protismyk kontroval do opačného směru. Díky nízké rychlosti místu na silnici a samozřejmě díky mě, to byla hračka. Horší to bylo s naší holkou. Řvala jako zjednaná. Museli jsme zastavit hned v Maršově. Dala si trochu mňamky a zklidnila se. Odfrkli jsme si. Další cesta ubíhala klidně. Vozovka byla už jen mokrá, provoz celkem plynulý.

Tonička spala ještě kousek za Paku. Pak se probudila zcela náhle a opět řev. A to tak, že až do Prahy. Vůbec nechápu, jak to mohla vydržet. Neutišila ji ani další zastávka jakože na jídlo. Z mladé Boleslavy  byl provoz hustý avšak stále plynulý. V Praze několik hodin před naším příjezdem dost sněžilo atak to tu vypadalo skoro jako na těch horách. Jen vzdáleně. hory jsou hory.

Doma jsme měli od babičky K. připravené jídélko včetně moučníku (děkujeme). Tonka byla stále kuku - po tříhodinovém řevu se nedivím. Rychle vykoupat a ..... má být spát, ale to by  nesměla být Tonička. Míla se sní ještě asi hodinu "mordila" než konečně usnula.

A tak skončila naše první zimní dovolená s Toničkou. Jsme unavení, ale těšíme už se na další cestu.

| nahoru |

:: Otázky a odpovědi ::